Jdi na obsah Jdi na menu
 

Postní doba

19. 2. 2012

Postní doba

Nespoléhejte na člověka,

u něhož není záchrany.

Vrací se do země,

když vyjde jeho dech,

tehdy se zhatí

všechny jeho plány.

Blaze tomu,

kdo má ku pomoci Boha...

(Žl 146,2-5)

 

* Postní doba je příležitostí k uvědomování si toho, kde hledáme oporu pro svůj život, zda stavíme na věcech, které pominou, nebo na Bohu, který je pevným základem všeho, co se o něj opírá...

* Postní doba je výzvou a příležitostí dát ve svém životě prostor Bohu, který už sám nahradí naše vrtkavé jistoty, za jistoty trvalé....

Cesta k naplnění - cesta k Bohu

Stůjte na cestách a vyhlížejte, ptejte se, kde je dobrá cesta a vydejte se po ní a vaše duše naleznou klid. (Jer 6,16)

To je nepřetržitá praxe v dějinách spásy:

velká přislíbení a malé kroky.
Každý křesťan si smí
ve svém sluchu uchovat velký příslib
jako pěknou melodii:
Nalezl jsi milost u Boha, Pán je s tebou.
Pak se můžeme odvážit
ve tmě víry přibližovat k Bohu
malými kroky,

které vám už zde v tomto životě
budou potvrzením víry.
 

 (Joachim kardinál Meisner)

Pojďme, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho cestách budeme chodit. (Iz 2,3)

 

Čím naplnit postní dobu?

     Čím můžeme naplnit těchto čtyřicet dní? V čem pro nás může být smysl postní doby? 

     Život křesťana obsahuje tři základní vztahy: - vůči Bohu - vůči bližnímu - k sobě samému. 

      A tyto vztahy stále potřebují ozdravění. To ale nezačne tím, že si pouze zarputile něco odřeknu a budu stále myslet na to, jak mi to chybí. Začátek ozdravování, obnovy, může být v tom, že se pokusím v postu svůj život zjednodušit, oprostit od mnohých přítěží, od toho, co je přebytečné a zbytečné, i když se to jinak považuje za normální. Měl bych se tak stát volnějším.

     To ale ovšem nestačí. Zmínili jsme se o třech základních vztazích, které je třeba ozdravovat. A kvůli tomu je třeba nejprve vzít Boha, bližního i sebe vážně. Vypadnout z mnoha nedobrých schémat a lépe pochopit, kdo je Bůh, kdo je bližní, kdo jsem já - a jaké jsou oprávněné požadavky každého z těchto tří jmeno-vaných. To vlastně znamená znovu odkrývat řád Boží, v němž má Bůh, bližní i já sám své místo. Hřích totiž tento řád zatemňuje a převrací a já se tedy mám pokoušet skrze Krista znovu „správně vidět“. To „správně“ se zřejmě také bude krýt se základním Božím postojem vůči člověku a současně s největší lidskou schopností - s láskou. S láskou vůči člověku i Bohu.
 

Pamatuj člověče:
prach jsi a v prach se navrátíš!
_________________________________________________________________________

 

  Pomíjivost, ano, to znamená popel!   

  Pomíjivost naši, ne pomíjivost druhých. 

  Naši, mou! 

     Mluví se o mém zániku, když mě kněz na počátku postu dělá znamení kříže na čelo popelem z kdysi svěže zelených ratolestí od loňské Květné neděle.  

     Všechno se změní v popel. Můj dům, můj oděv, nářadí a peníze; les, pole i louka. Pes, který mne provází, i zvíře ve stáji. Ruka, kterou píšu, i čtoucí oko a celé mé tělo. Lidé, které jsem miloval, lidé, které jsem nenáviděl, i lidé, kterých jsem se bál. Co se mi na zemi zdálo velikým, malým, opovrhovaným, všechno se změní v popel, všechno... 

     Jen Bůh ne. 

     Jen to, co je zakořeněno v Bohu ne.

 (podle Romano Guardiniho)

     Přestaňte a odvraťte se od svých nepravostí... Odvraťte se od všech  svých nevěrností, jichž jste se dopustili vůči mně, a obnovte svá srdce a nového ducha. Proč byste chtěli zemřít? Obraťte se a budete žít!  (Ez 18,30-32)
 

     Postní doba je čtyřicetidenní postní přípravou na Velikonoce, ve kterých jsou obnovovány křestní sliby. V postní době jsme odpradávna zváni k „postu, modlitbě a almužně“, tedy ke „skutkům pokání“. 

     Tyto kroky jsou důležité pro otevření našeho srdce Pánu, pro obnovu a vyzdravění. Je třeba zvážit, zda jsem ochoten vzdát se právě toho, co mi nejvíce svazuje ruce a vydat se cestou, třeba i zásadní změny v mém životě.

     Postem se nemíní jen zdrženlivost v jídle a jiné projevy „sebekázně“ (zřeknutí se přílišných zábav apod.), ale hlavně zřeknutí se všeho toho, co je v našem životě zbytečné, postradatelné a hlavně překážející. Všech nadbytečných a přebytečných „zátěží“

      Almužnou se míní pomoc všem potřebným. A to nejen ze svého majetku!

       V modlitbě máme možnost naslouchat Bohu a volat k němu...

      Doba postní začíná Popeleční středou a končí Velikonočními svátky. (Na Zelený čtvrtek) Na Popeleční středu a na Velký pátek platí přísný půst. (Půst od masa a újma v jídle).

     V postní době by mělo dojít k obnově našeho života. Uvědomění si a přiznání Boží velikosti, krásy a dokona-losti. Je dobou uvědomění si toho, že i my jsme k tomuto Božímu obrazu stvořeni a obnovováni. Proto je i dobou uvědomování si naší velikosti, v závislosti na Bohu. Ale i vlastní hříšnosti, slabosti a nedokonalosti v životě bez Boha.